Brazilská evangelická neděle

Autorem textu je farář Radim Žárský. Píše o jednom nedělním dni, který prožil na celosvětovém setkání církví v Brazílii na jaře roku 2006.

Brazílie jistě není "ateistická země" jako Česká republika, a tak, i když ji máme díky médiím spojenou spíše s vysokou mírou kriminality či spoře oděnými tanečnicemi samby v době Karnevalu, málokterý kostel se musí obávat, že by v neděli dopoledne v Brazílii zel prázdnotou.

V programu 9. valného shromáždění Světové rady církví byly návštěvy bohoslužeb jednotlivých delegátů v různých místních církvích podle vlastního přání delegáta. Jakožto reprezentant sjednocené církve jsem si na prvním místě jsem do přihlášky označil bohoslužby luterské. Ač sice pozadím z tradice reformované na bohoslužbách v salvátorském společenství (Comunidade do Salvador) jsem rozhodně nijak ekumenicky netrpěl, nemusel jsem se přemáhat, naopak jsem se tam cítil naprosto jako doma a příští neděli bych tam vyrazil zase, kdyby to šlo. Litoval, že podobné společenství by u nás mohlo vzniknout snad jen zkřížením klasického evangelického sboru s katolickou farností s dodáním části "klimatizace" z Církve Bratrské či Slezské evangelické církve a.v.

Připadám si jako ve svém snu o touženém křesťanském společenství. Zastoupeny a shromážděny jsou všechny generace. Je plno, ale místo je pro každého. Farář a farářka, každý v takovém liturgickém oděvu, který mu vyhovuje (speciálně jsem se na to ptal!). Navzájem se hezky doplňují. Přesto i laici vedle nich nezanikají, jako podstatný element společenství a bohoslužby.
Zpěv doprovází dechovka či varhany a kytara.

Zpívají se staré hymny i nové písničky. Káže anglicky (s překladem do portugalštiny) br. Ondrej Prostredník ze slovenské Ekumenické rady církví. Večeře Páně je svěží a radostně prožívaná. Po přijímání se všichni v kruhu chytí za ruce, farářka jim žehná a vše ukončí vzájemný silnější stisk pojených rukou. I pozdravení pokoje v průběhu eucharistické liturgie si všichni upřímně užijí a neuspěchají.

Liturgie sama není nijak složitá a květnatá. Jediný zpívaný vstup je nakonec požehnání ve slovenštině. Vzdušnosti bohoslužby jistě napomáhá i klimatizovaný, vkusně a živě vyzdobený kostel z roku 1986, kde se židle staví podle počtu účastníků a prostor tak nedusí prázdné lavice. Bohoslužba trvala i s rozlučkou s odcházejícím farářem a pozdravy hostí celkem asi 2,5h. Nikomu to však nevadilo. Nikdo se nedíval na hodinky. Při pozdravech hostí jsem společenství věnoval knížku o ČCE a českou vlajku, aby nám v létě 2006 mohli fandit, až bude náš tým hrát finále mistrovství světa ve fotbale. Brazilci jsou všichni patrioti a bezmála všichni fandí fotbalu, takže se tomu upřímně zasmáli. Znamenalo by to totiž přeci, že finále bude Republica Checa hrát s Brazílií! Nu, kdo se směje naposled.Po bohoslužbě se všichni vrhli na připravený oběd v tělocvičně přilehlé církevní školy, kde nechyběla zpívaná i mluvená modlitba před jídlem, tradiční brazilská krmě (maso, rýže, fazole, zelenina, ovoce) a pití (caipirinia - koktejl z třtinové pálenky a limetek, vychlazená cerveja - pivo), grilované hovězí maso.

Agapé hostina jak má být. Avšak spíše než jídlo a pití se nám nakonec v autobuse příjemně převaloval v nitru krásný pocit z živého, rodinného církevního společenství, v němž jsme se cítili nesmírně dobře.